kracat stale dalej...ale kam az?

10. ledna 2011 v 22:26 | my_world |  about me
Dnes bol jeden z tych dni,mojich depresivnych dni ked si myslim,ze zivot nema zmysel,
ked si myslim, ze stav beznadeje nikdy neskonci a aj ked mam vsetko nie som stastna,
nemam pokoj,pokoj v dusi,ktory tak urputne hladam,ktory nie je,nikto mi ho uz nevrati.

Niekdy si myslime ze pozname pravdu ze ju drzime pevne v rukach.mame istotu,pevny zaklad.
Ale co ked je to len iluzia?
Ja na istotu neverim.
Neznasam ten pocit prazdna.
Ten smutok ktory mi tlaci slzy do oci a ja ich nedokazem skryt.
Preco som smutna?ja neviem...najhorsia odpoved.
Mam plnu hlavu myslienok ale su do seba take zamotane ze im ani sama nerozumiem.asi tam navzdy zostanu nepochopene.

j,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domí Domí | Web | 10. ledna 2011 v 22:38 | Reagovat

Tvůj komentář mě moc potěšil:)děkuji♥
jsem ráda, že se najdou i tací, kteří článek, kousek z mého života, nepřelítnou jen očima:)..myslím, že by ta sbírka moc velký úspěch neměla:D
Rovnováhu ve svém životě se snažím najít a snad se mi to jednou i podaří:)
ještě jednou moc děkuji;))

Mrzí mě, že takové depresivní dny jsou..snad zase najdeš nějaký důvod, proč je dobré, tu na světě být;)myslím, že každý občas takové období zažívá, ale musí si s ním umět poradit a překonat ho:)
jinak moc krásně napsané.

2 Portia Portia | Web | 11. ledna 2011 v 12:15 | Reagovat

taky mívám takové stavy, ale naštestí se to střídá. Já už nechci mít deprese a pořád řešit tyhle věci že nejsem šťastná atd. Proto si pořád snažím zachovat pozitivní myšlení, myslím že už jsem tím trapná jak pořád depkařím a řeším kraviny. Lidi jsou na tom mnohem hůř, mají opravdické problémy a prostě jenom proto že jsem citlivka tak nebudu pořád sebelítostná přeci.
Jako že jsem největší chudinka na světě , a jak mám těžký život....ne život máme takový jako si ho samy uděláme, a já už s tím  negativním chci skončit.
Nemáš někdy chuť taky začít víc bojovat se svojí psychikou? a nemít depky?
Já už mám toho smutku až po krk

3 brand-new-girl brand-new-girl | Web | 13. ledna 2011 v 9:41 | Reagovat

hej, toto poznam. u mna to mozno bude trochu aj tym, ze beriem HAK, takze to dost ovplyvnuje moje pocity. ale niekedy ma fakt rozplace aj uplna kravina. som velky fanusik queenu a ked vidim niektore ich videa, chce sa mi plakat, ked si pomyslim, ze freddie je mrtvy a uz nikdy nezaspieva :-( a niekedy mam proste chut len tak sa vyplakat. ale to dokazem len ked som sama. kedze zijem s priatelom, je dost tazke mat absolutne sukromie. pred nim plakat nechcem, pretoze by sa pytal, co mi je a ja by som bola za blbca, pretoze by som mu to nedokazala vysvetlit. je to pre mna aj prostriedok uvolnenia napatia, pocitujem po tom urcitu ulavu. ale zas vsetkeho moc skodi. kazdopadne aj smutne pocity patria k zivotu.

4 Portia Portia | Web | 13. ledna 2011 v 12:14 | Reagovat

já jsem brala od 18ti antidepresiva, řezala jsem se a prostě jsem měla taky takové stavy, no mívala jsem dost silné deprese, záchvaty museli mi dávat i injekce na uklidnění, a nebo jsem byla 14dní doma a nevylezla jsem vůbec ven,dokázala jsem jen ležet a spát.( mám určité psychické poruchy )
Až je mi to líto, že nejlepší léta svého života jsem prožila takhle.
A po těch letech takových schíz mě to už deprimovalo, tak se snažím s tím něco dělat, protože fakt takhle nechci žít. A musím říct že se mi to konečně povedlo. A i kdyby to bylo jen na chvíli tak budu za to fakt ráda.
Víš jaký ze mě spadl kámen, prostě mě to připadalo jako bych za sebou táhla nějakou kouli která mě stahuje dolů.
Psychika je fakt náročná, ale nic není zadarmo, musíme se s tím naučit poprat. Mě vždycky říkala moje terapeutka že já umím být zdravá jen si tu myšlenku musím udržet v hlavě a pořád jí posilovat. A já se to snažím, třeba když to na mě jde, tak jdu sportovat. Prostě nechci se tomu poddat, nechci se tím nechat už ovládat, já chci rozhodovat o tom jak mi bude a ne nějakými depresi.
život je boj a vyhrávají ti silnější a myslím že i ty jsi dost silná

5 Portia Portia | Web | 13. ledna 2011 v 14:21 | Reagovat

já jsem nejhorší psych. problémy zažila až jsem byla s anou dost na tom špatně a těsně než jsem šla léčit a pak i v psychině to bylo děsné. Tam to byl fakt nátlak , uzavřená komunita každý nějaké problémy, vyhrocené situace, to jsem fakt nepoznala ani sama sebe. Já jsem normálně měla delíria :D tojsem si šáhla na dno svých sil, myslela jsem jak jsem silná ale teda tam jsem se občas chovala taky jako blázen.
ALe když jsem tam poznala ty určité lidi co mají fakt těžké psych. onemocnění psychozu, maniodepresiva- tak jsem si říkala ježíš já jsem fakt kráva.Já vždy potřebuji nějakou facku od života abych se vzpamatovala.
Já měla první menší depresi, to jsem se chtěla i zabít už ve 12 letech, takže uznej že po 10 letech je fakt načase tomu říct sbohem.
A ty když máš takové stavy ví o tom někdo nebo raději nikomu nic neříkáš?

6 brand-new-girl brand-new-girl | Web | 13. ledna 2011 v 21:00 | Reagovat

ekonomiu? tak to ta obdivujem, ja matiku nemozem ani citit :-D holt kazdy mame to svoje. ked ta studium bavi, zvladnes nakoniec vsetko ;-)

7 Portia Portia | Web | 14. ledna 2011 v 11:09 | Reagovat

no právě já myslím že já jsem toho svýho chlapa natrápila až až a je čas s tím už přestat. On je dost zaneprázdněný, pracuje od rána do večera, dělá vedoucího a pořád se v práci s něčím štve  a prostě ještě já mu přídávám na starostech....tak už nechci. On se mnou byl od začátku nemoci. Já jsem se léčila 2 krát :( a máš pravdu, po druhé to bylo hrozné, mě tam ty holky naučili zvracet a já pak spadla do mii.Když jsem tam došla tak jsem si samozřejmě připadala nejtlusší a taky že jsem skoro byla až na ty co už přibrali a byli na tom lépe, a na pokojích se řešilo co asi???? jak obelstít sestřičky a jídlo schovat a nebo vyzvracet aby se nepřibralo. A pořád nějaké finty, projímadla, byla jsem na pokoji s jednou co se pořád řezala. Další mi tam zas pořád v noci cvičila, tak jsem po 4 týdnech šla na jíné oddělení mezi lidi co mají psych. problémy protože fakt to bylo pro mě šílené. ALe zas jsem se tam aspoň pořádně vydepkařila, vybrečela, vynadávala, prostě si šáhla na to pomyslné dno a pak jsem se už lepšila. ALe teda už bych tam nikdy nešla. Nikdy!
byla jsem tam na pokoji s Alenkou a ta když tam byla tak měla 46 kg a to přibrala 8 kg takže původní váha 38 kg , byla snad všude v ČR v různých zařízení a léčila se snad po milionkráté, a byla z toho tak zblblá že téměr  nemluvila, měla svůj svět a když už promluvila tak měla šílený písklající hlas a nejvíc mi bylo líto že když jela pak na chvíli domů tak jí otec řekl že už se spravila že vypadá dobře a ona zas přestala jíst a začala zvracet, no ta tam byla snad půl roku. No zajímalo by mě jestli se některé podařilo vrátit zpět. Mě fakt pomáhala láska, já jsem chtěla být co nejdříve zdravá abych mohla za přítelem a byla s ním. Jsem si připadala jak ve vězení. To byl takový hnací motor a po 4 týdnech jsem už dělala pokroky.

8 Janiee a Aniee Janiee a Aniee | Web | 15. ledna 2011 v 18:04 | Reagovat

ahojky ... doufám že teĎ už je to všechno lepší :))

9 proanalive proanalive | Web | 22. ledna 2011 v 19:35 | Reagovat

ahoj maš pěknej dess ♥ a blog :P , prosím koukni i na můj :) je celí o THINSPO ! děkuji :))♥ a taky ybch si tvuj blog rada zařadila na ten svuj mezi oblíbený stránky :) budeš mít reklamu :D:D , děkuji :)

10 Domí Domí | Web | 23. ledna 2011 v 11:33 | Reagovat

To né, ale děkuji♥

11 didushiQ didushiQ | Web | 23. ledna 2011 v 20:49 | Reagovat

to poznam :( zivot je nanic, vsetko co zacnem poseriem a najviac ma trápi ze ublizujem tím ktorých mam rada.....

12 dzoula dzoula | E-mail | 24. ledna 2011 v 20:58 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych se tě zeptat na pár věcí...myslíš, že by sis našla čas? Třeba bych ti mohla pomoct ;-) Tak když budeš mít chuť a čas, ozvi se, pp

13 Aliz Aliz | Web | 29. dubna 2011 v 18:24 | Reagovat

Ahoj-spřátelíš?:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama